V Chorvatsku natočil bizarní letní hit. Budete ho buď milovat, nebo nesnášet!
Autor: TZ
Už první slova „fajn, jupí, krásný, nejlepší, nádherný” dávají jasně najevo, že Plody moří nejsou typickým letním hitem. Ovšem i přes onu těžko popsatelnou bizarnost zjistíte, že si během songu poklepáváte nohou a o dva dny později si ta slova prozpěvujete v tramvaji. Bert & Friends jednoduše nedělají hudbu typickými způsoby a stejným přístupem pak vznikal i samotný videoklip. „Prostě jsme se s kamarádem sebrali a dali všechny peníze na jednodenní výlet do chorvatského Splitu,” říká zpěvák, klavírista a duchovní otec kapely Albert Romanutti.
„Ten song je vlastně hluboce filozofický. V klipu nám šlo ale spíš o autentickou atmosféru u moře – počítal jsem to a kdybych to chtěl točit v Čechách, vyšlo by to asi na tři a půl miliardy. Takhle to stálo asi o tři a půl miliardy míň,” dodává.
V klipu se objevuje v několika netradičních převlecích, čímž mezi typické české turisty úplně nezapadal. „Když jsem se na nejrušnější pláži slunil na kameni v převleku za mořskou pannu, všichni byli celkem zmatení. Asi proto, že ještě před chvílí mě zdravili jako kapitána výletní lodi.”
Videoklip PLODY MOŘÍ:
I přes svůj věk není Albert na české hudební scéně nováčkem – ve svých dvaadvaceti letech je absolventem skladby a dirigování, má za sebou spolupráci s mnoha významnými jmény včetně Františka Černého z Čechomoru, České filharmonie, Davida Kollera, Petera Aristona nebo kultovní Katarzii, se kterou ho v současnosti můžete vidět nejčastěji.
Na rozdíl od těchto uskupení, kde je spíše v pozici sidemana, je Bert & Friends jeho vlastním autorským projektem, ve kterém teprve vynikne jeho velké showmanství – na pódiu i sociálních sítích se například proměňuje v jiné osobnosti, které spolu skrze různá videa i komunikují a kterým patří právě označení „friends” v názvu kapely.
Žánr se v tomto případě nepopisuje snadno, k hudbě totiž kapela přistupuje trochu jinak. „Necítím potřebu mít vše produkčně načančané a popově pozlacené,“ popisuje svůj styl Albert.
„Muzikanti u nás většinou chtějí mít všechno perfektní – zvuk, produkci, všechno čisté. Já mám oproti té dokonalosti právě rád, když je to trochu prasecký,“ dodává.