Velká odvážná nádherná cesta míří do kin

Jejich společná jízda, která původně vypadala jako prostý road-trip dvou lidí, kteří se sotva znají, se brzy mění v nečekanou a téměř nadpozemskou odyseu. Na jejich trase se totiž začnou objevovat dveře – některé uprostřed města, jiné samy stojící v krajině – a pokaždé, když jimi projdou, se ocitnou zpátky ve svých vlastních minulostech.

Dveře zavádějí hrdiny do zásadních okamžiků, které je v minulosti formovaly. Sarah se znovu ocitá po boku své matky při dojemné návštěvě muzea, David je zas vrácen zpět na střední, kde zažívá trapné momenty se svou první nešťastnou láskou. Společně procházejí prostředími, která oscilují mezi snem a realitou: fastfoodovou restaurací, kde se začíná lámat hranice reality, majákem stojícím na okraji světa, nemocnicí, kde ožívají rodinné vzpomínky a nevyřčené bolesti, či kavárnou, jež připomíná dávné vztahy.

Každé dveře jsou zkouškou. Přinášejí nejen návraty k dávným rozhodnutím a lítostem, ale i možnost zahlédnout, co je v obou hrdinech skryto. Jak postupně procházejí vzpomínkami, zraňujícími i krásnými, začínají se navzájem otevírat. To, co začínalo jako spontánní výlet, se mění ve společnou cestu dvou duší, které se k sobě přibližují v okamžicích upřímnosti a zranitelnosti.

Romantické, magické a zároveň hluboce lidské vyprávění Velká odvážná nádherná cesta připomíná, že i ty nejobyčejnější životy mohou skrývat mimořádné příběhy – a že láska může vzniknout právě tam, kde se člověk odváží projít dveřmi, které se před ním otevřou.

Zrození cesty
Scenárista Seth Reiss popisuje, odkud čerpal inspiraci: „Je to příběh o dvou lidech, jejich nedostatcích a o tom, jak se mezi nimi vyvíjí vztah, vyprávěný prostřednictvím velkého magického dobrodružství. Romantika je dort, magický realismus je poleva.“ Jeho záměrem bylo napsat příběh, který bude naprosto lidský a důvěrně známý, ale zároveň bude mít potenciál překročit hranice reality a nabídnout divákům nečekaně vizuální i emocionálně silný zážitek.

„Margot byla vždycky na prvním místě našeho seznamu pro roli Sarah,“ řekl producent Bradley Thomas. „Zdálo se to ale jako nesplnitelný sen, protože Barbie zrovna běžela v kinech. Nakonec jsme jí scénář stejně poslali – a její ‚ano‘ bylo to nejrychlejší, jaké jsem kdy u nějakého projektu zažil.“ K obsazení Margot Robbie do jedné z hlavních rolí dodává producent Youree Henley: „Margot vnáší do Sarah určité nebezpečí. Zároveň je na té postavě něco velmi silného, chytrého a svůdného – a vy se nemůžete odtrhnout od toho, jak ji Margot ztvárňuje. Pamatuji si svatební scénu, kdy se setká s Davidem Colina Farrella. Prší, kamera klouže po hostech a zastaví se na Sarah, která se podívá na Davida. Je to dechberoucí – jen Margot, která zvedne obočí a trochu se usměje. Pod povrchem se v té chvíli odehrává strašně moc.“

První kapitola filmu začíná v podivném skladu, kde sídlí půjčovna aut. Už od prvního okamžiku je jasné, že nic nebude probíhat běžným způsobem. Phoebe Waller-Bridge, která hraje pokladní, se během natáčení rozhodla své postavě dodat nečekaný přízvuk – nápad, který vzešel přímo na place a okamžitě si získal celý štáb i producenty. „Dodalo to scéně hravou divadelní atmosféru,“ vzpomíná Kogonada.

Vedle ní stojí Kevin Kline jako mechanik, jehož nadhled a ironie dodávají úvodní scéně další vrstvu. Právě tito dva předají Davidovi klíče od auta a GPS, která se stane jeho průvodcem. Přístroj byl navržen tak, aby vypadal jako kombinace herního ovladače Nintendo a HALa z 2001: Vesmírné odysey. Zároveň se stává hlasem, který hrdiny pobízí, aby pokračovali dál. „GPS s nimi mluví a žene je na tuhle cestu,“ říká Margot Robbie. „A Sarah ani David se neptají, proč – prostě se tomu poddají. A to je součástí světa magického realismu.“

Dveře do minulosti
„Dveře mohou vést kamkoli – do obyčejného i do magického. Dveře znamenají možnost i záhadu,“ vysvětluje režisér Kogonada. A právě tato vize se stala ústředním motivem filmu, jak po narativní, tak po vizuální stránce. Produkce proto postavila skutečné, volně stojící dveře, které byly zasazeny do různých prostředí – na pole, do města, k pobřeží.

Každé dveře působí zároveň všedně i nadpřirozeně a otevírají hrdinům přístup k jejich vlastním minulostem.

První dveře se objeví u zastávky v rychlém občerstvení – nenápadný moment, který se ukáže být začátkem podivuhodné cesty. Další dveře vedou k ma jáku z 19. století, jehož obraz byl vytvořen pomocí LED volume technologie. Díky tomu působí monumentálně i malířsky, jako by stál na samém konci světa. V muzeu se Sarah ocitá ve vzpomínce na odpoledne strávené se svou matkou. Nemocnice znovu otevírá zásadní rodinné události. A kavárna přivádí oba hrdiny k prožitkům vztahů, které je formovaly.

Nejodvážnější je scéna, kdy se David vrací do svých patnácti let a znovu stojí na jevišti školního muzikálu How to Succeed in Business Without Really Trying, kde opět prožívá potřebu vyznat pocity své první nešťastné lásce. „Dělá to, protože to není vyřešené – a pokud v sobě něco nemáme vyřešené, budeme to opakovat tolikrát, kolikrát to bude potřeba,“ vysvětluje Colin Farrell. „David ví, jak to dopadne, ale nemůže si pomoct. Znovu vyzná svou lásku spolužačce, protože to prostě musí prožít.“ Producent Youree Henley dodává: „Nikdy jsem Colina neviděl dělat něco takového. Jeden okamžik je to Colin, kterého známe, a hned nato patnáctiletý kluk na pódiu, který zpívá muzikálová čísla a věří, že všechno je možné.“

Každý průchod dveřmi je proměnou. Nejsou to pouhé návraty ve vzpomínkách, ale intenzivní setkání s minulostí, kterou mohou postavy pozorovat a znovu prožít – a možná se i uzdravit.

Chemie postav
V jádru filmu jde o dva lidi, kteří se učí otevřít sami sobě i jeden druhému. Sarah je bystrá, vtipná a uzavřená. Nosí pomyslné brnění, které si vytvořila, aby se vyhnula bolesti. Sama se tak ale stává osobou, která ubližuje ostatním. David životem spíše proplouvá, není nikdy plně přítomen ani skutečně spokojený. Jejich společná cesta je přinutí k sebereflexi a nalezení cesty zpět k lásce.

Margot Robbie popisuje Sarah jako „ženu, která se podívá na Davida a okamžitě si pomyslí, že je buď láskou jejího života, nebo mužem, který ji zničí – a nejspíš obojí.“ Robbie na scénáři zaujala kombinace romantiky a magického realismu: „Je to neuvěřitelně romantické – a já jsem už dlouho hledala milostný příběh. Zároveň miluji vizuální podívanou a tady máme prvky magického realismu, které jsou krásné, fantazijní, surreální a někdy trochu vychýlené.“

Postava Davida z této cesty podle Farrella vychází trochu víc uzdravená, celistvá a proměněná. Herec dodává, že po temné postavě Tučňáka byla tohle naopak příjemná změna a jakási cesta ke světlu.

„Chemie mezi oběma herci byla patrná už od prvních zkoušek. „Byla hmatatelná,“ vzpomíná Kogonada. „Margot a Colin byli tak sehraní, že mohli kdykoli improvizovat. Od začátku až do konce to působilo živě a plné energie. Vnímají svět podobně, sdílejí smysl pro humor – a jejich spojení je hluboké a duševní.“

Spojení Robbie a Farrella s postavami, příběhem i celou produkcí bylo na place patrné všem. „Colin a já jsme chodili na natáčení i ve dnech volna, protože jsme cítili, že děláme něco výjimečného, a nechtěli jsme přijít ani o vteřinu,“ vysvětluje Robbie. „Pořád jsme se vraceli. Já jsem volných dnů moc neměla, ale když už se nějaký našel, chtěla jsem být stejně na place.“

V kinech od 2.října.